Diwous - humorné povídky, cyklus Jak dobÍt svět, Jak jsem vybojoval olympijské zlato, atombordel, badminton raketa, Bambini di Praga, baron Coubertin, biker, brandy, brusle, česká vlajka, ČOV, čtyřbob, difuzor, fleret, golfová hůl, izotop 235U, jégrovky, kladina, malorážka, Olympiáda, hry, ploutve, rugby šiška, šampión, skif, skokanský můstek, šroubovice DNA, stadión, štafeta, Štěstěna, suspensor, Taxisův příkop, tenisák, uranové doly, Zlatá medaile

Jsem dítě Štěstěny. Tedy lépe řečeno – jsem její nevlastní, ale i tak to funguje.

Zatímco si matka v době před mým narozením chodila zvesela drolit palicí skálu do uranových dolů, otec zastával nelehkou roli muže v domácnosti. Celý den pod novinami na gauči usilovně přemýšlel o budoucnosti naší rodiny, svářecím drátem zašíval maminčiny erární ponožky z olověných vláken a občas obcoval se Štěstěnou, aby nám zajistil světlé zítřky.

Jednou přišla fosforeskující maminka domů z šichty z šachty, opřela sbíječku vedle lednice, sedmiprstou rukou si setřela ze spuchřelého čela radioaktivní prach a zhltla svou oblíbenou müsli tyčinku obohacenou slunečnicovými semínky a uranovými jadérky. Vyříhla menší atomový hřib, shodila ze sebe atombordel a zamířila do ložnice.

Tam právě otec, drže Štěstěnu za zdvižené nohy, prováděl hloubkovou nitrovaginální genotransfuzi. Maminka zavrčela, flopem přeskočila peřiňák a umlátila ji svou těžkou neutronovou fuseklí nasáklou izotopem 235U. S tatínkem pak dokončili rozdělané dílo. Ten už v tom však byl trochu namočen a tak se Štěstěniny geny nějak přimíchaly do mé DNA, v jejíž jedné spirále svíjela se již maminčina nukleární síla a ve druhé rotovala otcova píle a cílevědomost.

Zrodilo se Velké JÁ. Budoucí šampión. Brzy jsem v sobě totiž rozpoznal obrovský sportovní talent. Při cvrnkání kuliček jsem se za celou hodinu ani trochu nezpotil a nezadýchal, což nepochybně znamenalo srdce jako dýzlagregát a plíce jako turbodmychadla. A tak jsem se vydal na sportovní dráhu. Jelikož byla oválná, což mi nikdo neřekl, po pár dnech chození dokola mě to přestalo bavit a raději jsem odešel do kabin, dát si studenou sprchu.

Přátelé mě varovali, že jako vrcholový sportovec ztratím mládí, zhuntuji si tělo a bez vzdělání skončím s nějakou modelkou tupější než úhel gama, co utekla Jardovi Jágrovi, protože jí nechtěl koupit silikonová prsa a teflonový pekáč. Má touha stát se nejlepším, však byla mocnější.

“Jářku, kdo chce kam – pomozme mu tam!” řekla babička, otřela krev z nože do zástěry a zabouchla za dědou víko od rakve.

Jeden nejmenovaný zpěvák, co má takové trochu sójové příjmení, mi kdysi svěřil svůj recept na úspěch: “Není důležité, že nic neumíš, ale že dokážeš přesvědčit ty správné lidi o opaku”. Držel jsem se té rady jak chrchel nosohltanu.

Vymetal jsem večírky, kde se to hemžilo vlivnými z oblasti sportu a mazal tam med kolem hub čelným představitelům Českého olympijského výboru. Každému jsem tvrdil, že jsem reprezentant v akrobatickém sprintballcrossu, což všechny tak konsternovalo, až jim padaly brady do brandy a oči do kýblů s kaviárem. Nikdo netušil, co to je za sport, ale aby se neztrapnili před ostatními, plácali mě po zádech, otřískávali mi šampusku a dělali se mnou opičky před bulvárními fotografy.

Brzy o mou přízeň mezi sebou urputně soutěžili, zatímco jejich manželky se mnou mezitím v zákulisí urputně souložily. Což také posloužilo mému cílu, neboť se pak doma za mě přimlouvaly. A tak se stalo, že jsem byl záhy nominován do reprezentace a z ničeho nic nesl vlajku na Olympijských hrách. Můj sen se splnil!

Měl jsem holt z klikele prdu. To ty geny. Pro úspěch ve sportu je prostě třeba mít trochu toho příslovečného nahnědlého štěstíčka a také se držet toho, co řekl baron Kubrtén: “Pro úspěch ve sportu NENÍ DŮLEŽITÉ ZVÍTĚZIT, ALE ZÚČASTNIT SE RAUTŮ!”

Nadešly mé velké dny na Olympiádě. Postupně jsem se probojoval všemi kvalifikacemi i skupinou smrti ve dvaatřicetifinále. Jen zazněl cílový výstřel v mém rozhodujícím zápasu, vyběhl jsem jak hrachovka z hrnce, za středovým kruhem zajel z boxů do depa a přešlapem ve čtverném skoku porazil Taxisův příkop 0:1 na matchbally.

V rozplavbě na 42km překážek mi došlo palivo a tak jsem o tyči skočil do dálky. Nebylo to však nic platné, v semifinále mě čekal homerun a tak byl můj oddychový čas za stavu 21:19 ve třetím poločasu ze zahřívacího kola vyřazen. Do dalších bojů jsem zasáhl v takové formě, že mě soupeř nepřespurtoval ani po penaltě odmávané pingpongovým tenisákem. Maďarský brankář Máslo Kreténházy vytloukl startovní bloky a Velká cena pro něho začala tak rychle, jak skončila. Složil jsem ho jak Beethoven Devátou, až svým chráničem zubů z ledové plochy vykopl drn antukové šotoliny.

Přilepil jsem se na něj jak zpocený jégrovky a jelikož mě nedokázal setřást, tak mi v nadhozu vzepřel skluznici skifu odpíchnutou malorážkou, což Fifa oznámkovala jako ofsajd. Po skončení etapy rolba vytřela palubovku a dostih mohl začít. Trenérův snowboard si přetrhl přední křížový difuzor už na páté jamce a tak měl polský reprezentant Zbřišek Zatrencky postup z páté sady zadního přítlačného křídla zajištěn.

Poslední okruh začal u sítě neuvěřitelnou skrumáží, baráží a závaží. Nizozemec Vjel Van Dohoven neudržel moje tempo a záhy odpadl jak ucho z malomocnýho. Smečí od modré čáry jsem poslal kámen až k odrazovému můstku a zdolal tak soupeřův motocykl už na návětrné straně kurtu. Po zdrcujícím přemetu jsem snížil skóre na ippon a trestná lavice zaburácela zvoněním sirény ohlašujícím protržení cílové kamery.

Pobídl jsem svou kladinu a vnitřním obloukem smetl Pobřeží Slonovincův suspensor do zámezí. Vytyčený okruh mi vyhovoval a protože pomezní komisař Dán Bertenvajgl právě máchl šachovnicovou hokejkou oznamující nebezpečí v mlýnu, byly další lety ukončeny přesilovkou s trojným vrutem vzad pro nepřízeň videorozhodčích. Po inkasovaném greenu mě čekala první směna v trapu, v níž si bulharský sáňkař Brčko Strčvkov postavil zeď, ale italští borci Mrdaldo Mandolini a Sraldo Serpentini rozstříleli obranu protivníka jak Hitler synagogu.

Štafetový kolík Chorvat Stojan Jakotyč byl masérem na skeletonu odpískán a za čopované přezutí pneumatik svého čtyřbobu dostal v modrém rohu žlutou kartu a salátovou mísu. Po double full faulu vhozeným ručníkem se klepal jak Parkinson v trabantu a protože Fin Sjelse Ikokainem včas nedohmátl a pouze míček dopink za pit lane, dopingová aféra byla rázem na světě.

Francouzská brzdařka Klozét Ženeposeré odkopnouc pádlo z vrhačského sektoru, poslala fleret až k brankové čáře. Její kormidelnice Japonka Omakalamiho Nakanapi jí uštědřila výhodu a po strhujícím dojezdu lapala po dechu jak mažoretka v kasárnách. Knockoutovaný stopper za paddockem attackoval crosscheckem sparringpartnera a grandslamovým topspinem liftoval backflip při powerplay v tiebreaku semifinálového handicapu. Němec Lehke Uve Bríle využil této nepozornosti předskokana a po těsné remíze 15:40 ve čtyřech setech položil trojku na druhou metu.

Zatímco se polský tyčkař Zalech Zafilcki v polohovém nástřelu severské kombinace žen vzepjal ve své sajdkáře k závěrečnému sjezdu a tvrdou střelou do břevna poslal protivníka mezi provazy do bazénu k zemi, soupeřova obrana vytušila, co ji čeká a takticky se stáhla, jak řiť v kriminále.

V brankovišti zámořského kvarteta se strhla kvalifikace na debakl, ve které norský diskař Trus Ále Serjendál odpálil oštěpem kladivo až za kouli a vyřadil arabského koně našíř ze druhého gamu rozjížděk prvního předkola Stanleyova poháru ligy vítězů mistrů Evropy do vrchu. Včetně jihomoravského přeboru.

Etiopský jachtař Kububnu Bubende v závěrečném stoupání klesl o tři branky do čela buly a výsledkem 3 hodiny a 51 bodů v rekordním čase 87 metrů a 180 setin kilogramu obsadil pěknou zadní pozici ve štafetě jednotlivců závodu v synchronizovaném rozstřelu dvouletých karatistek. Maďar Neseremed předjel jak Rusa Sraldokina, tak Rumuna Posraldescu a derby nabralo obrátky. Koně mi pod kapotou burácely i s klisnou Registanou v sulce a galusky mi v zatáčkách pištěly jak Bambini di Praga.

Drama vyvrcholilo úvodním hvizdem párové čtyřky, při němž Ital Ferrari Narvaldo Trampolini svlékl růžovou tretru a tak jsem prolétl výchozím postavením mimo rozhoz jako poslední a za hřímání deklasovaných tribun přihnal všechny soupeře hluboko v poli poražených, o celé kolo přede mnou na ledovou plochu atletického stadiónu. Stal jsem se olympijským vítězem!

Pořádající země se však dopustila neslýchaného faux pas, když mi opomněla udělit zlatou medaili, přestože o mém vítězství nebylo pochyb! Má fotografie, kterak probíhám nahý s českou zástavou cílem, totiž obletěla celý svět. Provrtal jsem tedy víčko od zbojnického guláše a nalepil na něj přesnou kopii medaile, vystřiženou z časopisu Svět pod obraz, abych si měl alespoň co pověsit na krk.

Přes svou skromnou povahu jsem dodnes právem pyšný na to, co jsem pro svou zemi dokázal. Někteří mi tento úspěch nepřejí, tvrdí, že jsem jen neškodný magor, ale to už je holt ta závist. S tím asi nic nenaděláme. My velikáni však zůstáváme nesmrtelní.

Má vlast mě přivítala jako svého národního hrdinu! Již na letišti jsem byl v duchu nadcházejících Velikonoc symbolicky zasypán vajíčky natvrdo. Nechyběly ani oslavné petardy a dělbuchy s nápisem Handgranate – Krupp Essen, to vše za bouřlivých ovací a skandování “Pohleď náš Pane – jsme Tvůj lid!”

Zlí jazykové tvrdí, že prý jsem ve své nabubřelosti slyšel to, co jsem slyšet chtěl a že prý se ve skutečnosti volalo “Vodleť kašpare – chcem tu klid!” Nejsem však hluch ani blb a jsem si jist, že mě národ miluje.

Starosta mého rodného města se totiž podřekl, že mi obec zřejmě hodlá po mé smrti odhalit čestný pomník v místním muzeu. Když mě jako vzácného hosta nechával v doprovodu ochranky vyprovodit z radnice, polohlasně poznamenal, že takový exponát by přál vidět všem a nedočkavě dodal, ať se jdu i s tou medailí už konečně vycpat.

(věnováno sportovním redaktorům ČT )

Více na:

Diwous - Jak dobÍt svět! - logo pro slider