Ve škole jsem byl matematicko-fyzikální talent.
V jedné písemce mi vyšlo, že automobil jedoucí ze známého bodu A do bodu B průměrnou rychlostí dvanáct stupňů Celsia, urazil vzdálenost v pěkném čase dvěstěpadesát kilometrů za metr. Správně mělo být, že rychlostí 75km/h urazil vzdálenost 150km/2h. Jako bonus jsem učitelce dopřivypočítal, že řidičovi bylo třistadvacet ve stínu a stavil se v bodě C, kde si dal hamburgr za šestnáct korun za sekundu.
Použil jsem na to komplikovanou kombinaci trojčlenky, faktoriálu logaritmu a známého zákona jenž praví: „Plyn vytlačovaný z Archiméda se šíří v kapalině všemi směry“. Jak známo, učenec objevil tento zákon, když seděl ve vaně a dělal bubliny.
Úča Marie Nešuklá to však neocenila, druhý den mi řekla, že jsem čuně a dala mi šestku. Nedostatečnou za matematický výsledek a ještě bod dolů za grafickou úpravu. Je pravda, že jsem tam trochu škrtal a přepisoval, než jsem byl s výsledkem spokojený. Dysgrafie tehdy ještě nebyla vynalezena a tak jsem doma nespravedlivě dostal zaracha – žádné studio Kamarád a z hospody rovnou domů!
Tu písemku jsem nedávno našel při vyklízení sklepa a po létech musel dát učitelce za pravdu. Vypadala jako plán přepadu Pearl Harboru v japonštině. Všude samé tajemné znaky připomínající rozsypaný čaj, letadla, lodě, vybuchující šrapnely a čáry od střel.
Na matyku jsem tedy zanevřel, odmítaje plýtvat svým géniem. Za celou mou školní docházku jsem se přihlásil na dvě olympiády. Matematickou a plaveckou. V obou jsem dosáhl částečně kombinovaných výsledků. V matyce jsem plaval a v plavání se přepočítal.
To mě však neodradilo a tak jsem zvýšil úsilí na maximální obrátky. Dal jsem si vynálezecký pseudonym Cvajštajn a zavřel se do stodoly, která měla děravou střechu a tak mi tam pořád kapalo na maják. Sousedi vtipkovali, že prý mi na něj kape, i když stodolu opustím, ale mě nerozhodili. Úspěch se i přes nepřízeň osudu dostavil. Po dlouhých a perných letech bádání v oblasti fyziky a mechaniky jsem vynalezl kolo. Ne tak ledajaké! Nýbrž pravé kulaté KOLO.
Na patentovém úřadě mi bohužel sdělili, že patent již drží jakýsi Buml František z Doby Ledové. Tak jsem se zoufalstvím zbláznil a rozhodl se spáchat sebevraždu. Šel jsem do lesa a oznámil vyvolávací cenu šest uncí pencí. Třískal jsem kladívkem do pařezu po třetí, po čtvrté, po stoprvé jak postoprdlý, ale nikdo nepřihazoval. Jak jsem do lesa volal, tak mě hajný vyhnal. Podle rčení: „Jak se do lesa volá, tak tě hajný vyžene“.
Zkusil jsem to jinak. Vymyslel jsem jednotku hrnutí – jeden Bagron (1Bg) a vrátil se. Řekli mi, že jsem blboid a prohodili mě zavřeným oknem. Zkusil jsem ohnout časoprostor a vrátit se o pár vteřin, abych si okno alespoň otevřel, ale nešlo to. Kolega Ajnštajn kecal!
A tak jsem se pro změnu rozhodl spáchat sebevraždu. Zastřelil jsem se prakem do hlavy, ale jako na potvoru mi před prvním výstřelem došly náboje a tak se vlastně nic nestalo.
Inu a tak jsem stále tu a v útulně vypolstrované kanceláři bez oken právě pracuji na třetí Pythagorově větě, čtvrtém rozměru, pátém elementu, šestém smyslu a sedmém nesmyslu.
Více na:
Cvajštajn a Bagron mě rozsekaly na úplnou a definitivní padrť! Máš mě na svědomí, krovkaři! :o)))))))))))))))))
Brouku za tohle Tě miluju, to dost připomíná mé poslední bádání nad matematickou úlohou mého studujícího potomka 🙂 osobně jsem taky pro ten sedmý nesmysl, bo jsem při pokusu o zkrácení výrazu řvala k čemu mu to do prdele v životě bude :-))))))))
Díky za vylepšení dne, chechtám se tu jako adept na Tvou polstrovanou kancelář :-)))
výbornédokonalé!