Diwous - humorné povídky, cyklus Jak dobÍt svět, Jak jsem plnil pětiletku, gothaj, hydraulický lis, Karel Gott, kladivo, Kolbenka, komanč, komouši, komunisté, Mengele, obří kozy, průmyslovka, Sametová revoluce, setrvačník, srp, Tatra 603, těžký průmysl, traverza I, U profil, Vagónka, velká prsa, Vietnamec, ŽOS

Kdysi dávno, když jsem ještě chodil za Komančů do školy, nás vysílali na pracovní praxe. To proto, abychom se už jako mladé proutky ohnuli tím správným směrem. Tudíž dolů a doleva. Dělnicko-rolnická příšera potřebovala, aby její mláďátka nasála žluklé mateřské mléko pracovních návyků a byla připravena na to co ji čeká a nemine. Jémine!

Mohli jsme si vybrat podle zaměření školy, zda budeme v pracovním životě třímat srp nebo kladivo. Ti, kdož neuměli vzít do ruky ani jedno, stali se pracující inteligencí. My ostatní jsme tudíž měli být nepracujícími neinteligenty. A to se nám líbilo.

Otec mě jednou o vánocích oknem sledoval, jak na bobech značky Brnoplast sjíždím z kopečka za domem a prohlásil „Ten chlapec má talent na fyziku. Právě objevil nakloněnou rovinu! A navíc je šikovný po mně!“ řekl a praštil se do čela židlí, s níž právě zatloukal vrut do žárovky v lustru, aby si na něj matka mohla pověsit kraslice.

Bylo rozhodnuto. Dali mě na volejárnu. Bratr šel pro změnu na hnojárnu, protože vyšlechtil samohybný kaktus. Zkřížil ho s ježkem a dostal diplom od časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců. Byl doporučen na Mengeleho zemědělskou školu jako nadějný pěstitel-chovatel pro nově se rodící obor genového inženýrství.

Naučil se tam spoustu užitečných věcí, jako couvat traktorem se dvěma vleky, podojit březí ondatru a spočítat tepelnou výhřevnost chlévské mrvy. Nyní pracuje jako úspěšný inseminátor prasat. Má patentovanou speciální rukavici s povrchovou úpravou VaginTex® pro hladší průjezd vepřovou pochvou.

Ke své první bitvě s prací jsem tedy nastoupil na bojiště zvané Vagónka. Podniky za totáče patřily všem a tak se někdy prolínaly bez zvláštních hranic. Vagónka tedy sousedila se Železničními Opravnami a Strojírnami. Takže jsem občas přecházel z haly, kde jsem vyrobil vagón, do haly kde jsem ho rovnou začerstva opravil. Někdy ale opustil brány závodu i takový vagón, kterému nic neupadlo.

Nejvíce času jsem trávil v lisovně. Bylo v ní všechno obří. Stroje tam dokázaly přežvýknout vagón v pase a ani nemrkly. Jen se olízly a krkly. Také tam byl ohromný rámus, ohromná zima a ohromná prsa kontrolorky Ájy Vratké. Musela chodit do práce o dost dřív, protože její bradavky prošly vrátnicí už v půla, zatímco ona píchala až těsně před šestou. Kromě strašně velkých prsů měla ještě strašně malé zábrany a mně bylo sedmnáct. Tady odstavec raději ukončím.

Přidělili mě na klikový lis velký jako dům, který chroustal stopadesátky íčka a účka jako slané tyčinky. Lis měl dvoumetrový setrvačník a metrového, dvacetikilového parťáka Hong Čonga, který mě dostal na starost. Krmili jsme tu obludu pětimetrovými orezlými traverzami. Já byl zadák a on na háčku mačkal čudlíky. Asi po třech dnech mě nechal, abych si to vyzkoušel také.

Spletl jsem si ale opěrné kozy, položil íčko na tu vyšší a než stihl Vietnamčík zapištět „Pitomšéé, tam ňéé!“, stiskl jsem obě spouštěcí tlačítka. Ozval se hromový rachot a v seismologickém ústavu naskočila na Richterově stupnici pětka. Lis udělal na mém konci do traverzy BUCH! a ta to na druhém konci přetlumočila do vietnamštiny jako BOJOJOJNG!

Efekt několikanásobné páky mrsknul zadním koncem jak Hatátitlá ocasem. Rákosníček vyletěl otevřenými větračkami ke hvězdám a dolů do rybníčka Brčálníka už se nikdy nevrátil. Na místě kde stál, po něm zbyly jen ošoupané pracovní polobotky velikosti ik-ik-el. Převedeno do našich měřítek to byly trojky.

Na takový ráz však nebyl stroj dimenzován. Betonový setrvačník se utrhl a dopadl na zem. Kinetickou energii tunového rotujícího monstra si za pomoci strojírenských tabulek račte vypočítat sami. Na takového drobečka měl poměrně slušné otáčky a tak zahrabal na místě, hodil tam jedničku a s dunivým rachotem se rozeběhl překvapivě rychle ven.

S hledáním východu se nezdržoval a vzal to rovnou skrz zeď. Vyběhl z haly, přefrčel nádvoří a neurvale napochodoval do druhé dílny přesně v místě, kde byla kantýna. V běhu si koupil dvacet deka gothaje a tři rohlíky, převálcoval kantýnskou a pokračoval dál. K smrti vystrašil uklízečku, přerazil jí smeták, z kýblu udělal elpíčko Karla Gotta s drátěným uchem a rozhodil sandál mistrovi svařovny. Rozebral pár cihel ve třetí zdi v pořadí a ocitl se na prostranství před hlavní budovou.

Tam majestátně dřepěla černá šestsettrojka, se kterou ten den přijel soubor papalášů z Výstředního úboru strany, zkontrolovat, zda divnej brouk plní pětiletku na 1020%. Svých sto jarních metrů Běhu pro zdraví se setrvák konečně rozhodl ukončit a upocený se svalil na Tatru. Jako mávnutím kouzelného proutku ji na místě přestavěl na osmiválcovou motokáru. Poté co byl odvalen, srolovali z předního sedadla čekajícího řidiče a na památku ho jako kožený plakát vyvěsili na vrátnici. Byť již trochu zpuchřelý, visí tam dodnes.

I zželelo se mi socialistického průmyslu a rozhodl se dál ho nesabotovat. Čtrnáctidenní praxe mi měla brzy končit, ale mě už to nebavilo. Sbalil jsem montérky, solvinu, Áju a odešel z fabriky nadobro.

Cestou jsem se stavil na náměstí, kde bydlel můj mistr. Vykoukl z okna a já na něj zamával klíči od šatny, že končím a tak je vracím. Pár takystudentů zevlujících na kašně se začalo po mně ze srandy opičit a mávat také. Nějak to záhadně nakazilo všechny okolo a nakonec cinkalo klíči celé náměstí. Někdo to natočil, dostalo se to večer do zpráv a druhý den už mávala celá zem. Psal se rok 1989…

Více na:

Diwous - Jak dobÍt svět! - logo pro slider