● Komiks FUJ!SLABIKÁŘ vznikl spontánně a úplnou náhodou. V květnu roku 2010 jsme s fanoušky na Facebooku žertovali na téma subkultury „Emo“, jejíž popularita byla tehdy na vrcholu. Pamatujete? Líčení, ježaté účesy, specifické oblečení, hudba, emoce – to vše co nejčernější. K tomu údajné sebepoškozování, deprese a ublíženost tvořily ideální směs důvodů, proč si ostatní začali z těchto teenagerů utahovat. Černý humor byl stejně černočerný jako oni sami, tak proč by jim měl vadit, no ne? 😉

● Jakmile kdosi hodil do placu hlášku „Ema je emo“, okamžitě mi bleskl hlavou nápad. Spojení samotného slova „Emo“ s nejznámější českou holčičkou Emou se přímo nabízelo! Ano, právě tou Emou ze školního Slabikáře, kterou nikdy nikdo neviděl, ale všichni ji znají! Dvou a tříslovné slabikářové hlášky se začaly jen sypat. Lidi to evidentně bavilo a ve mně uzrálo rozhodnutí: Stvořím skutečnou EMU!

● Zvolil jsem primitivní grafický styl a vdechnul život figurce Emě s typickou zubatou emo-patkou, černou minisukýnkou, černobílými prohovanými podkolenkami a černými teniskami s bílou podrážkou. Pro umocnění grafické tragédie jsem první nákres Emy zhotovil v notoricky známém prezentačním programu PowerPoint firmy Microsoft. Měl jsem s ním obstojné zkušenosti z práce a byl v něm rychlý a obratný. Posléze jsem si uvědomil, že zoufaleji a více emo-cool by Ema v žádném jiném grafickém softwaru vlastně ani ztvárnit nešla. PowerPoint s fontem Arial se ukázaly být prostě ideálně hrozné!

A tak vzniknul tento jednorázový komiksový strip SLABIKÁŘ 2010 ještě pod mým tehdejším pseudonymem Divnej Brouk ►

● Téměř dva roky se nic nedělo, měl jsem spoustu dalších projektů a na tento strip jsem úplně zapomněl. V roce 2012 jsem ho ale spatřil, jak stále koluje po internetu, žije svým vlastním životem a sklízí úspěchy. Někteří kreativní filutové ho začali i upravovat a dále s ním pracovat. Zdálo se, že Ema není mrtvá a to mě motivovalo. Zasedl jsem a přepracoval původní strip na první díl regulérního komiksu na pokračování, který jsem pojmenoval FUJ!SLABIKÁŘ.

● V hlavě se mi začaly rojit celé příběhy složené z oněch slabikovaných hlášek o Emě, mámě, Pepovi, psovi, míse atd. Ema už měla ostatně svou duši vdechnutou. Její věčný neúsměv se pro ni stal typickým poznávacím znamením. (Schválně, najdete ji někde, jak se usmívá?) K tomu její depresívní povaha, permanentní nasr*nost a smysl pro spravedlnost, motorová pila, spousta sekáčků, břitev, řemdihů a dalších roztomilých nástrojů na porcování lidí. Doplněno všudypřítomnými páteřemi, vnitřními orgány a gejzíry krve. To vše spolu s černočerným humorem a jistou hlubší nosnou myšlenkou se satirickým podtextem si získalo srdce mnoha fanoušků. A že v našich krajích není takových podobně laděných lidí zrovna málo, si nemusíme povídat… 😉

● K psovi, který nikdy neměl jméno, přibyl všechno šukající ušlechtilý králíček White Rabbit, řada světových i našich celebrit a známých osobností. Zrodilo se deset dílů komiksu pro lidi s velkým nadhledem, sebeironií a drsným humorem. Další díly se objevují už jen vzácně, neboť Ema je jako Bič Boží! Udeří nemilosrdně, nečekaně a jen když je to lidstvu opravdu třeba. ㋡

Více o fenoménu Emy, o celebritách spjatých s komiksem, o fanklubech + perličky a kuriozity, to vše najdete v menu. ▲

Dobrou zábavu!