Předem jsem věděl, že půjde o typické popcorn movie a tak jsem mozek přepnul do standby režimu a běžet nechal pouze senzory a trávicí software pro připravenou mísu vybuchlého kukuřičného semene. Mám rád Liama Neesona a tak jsem chtěl vidět, za co bere prachy, když zrovna nehraje Michaela Collinse.

Battleship je zábavný zbytečný mix Dne nezávislosti a dalších asi šesti set obdobných filmů. Archetyp mladého hrdiny-průseráře hoblujícího krásnou dceru starého hrdiny-kápa, je zase vyčórován z Armageddonu. A tak dál a tak dál… Tedy nic převratného, nic nového, nic, proč byste film měli skouknout ještě jednou.

Nesympatický hlavní hrdina v podání kanadské playmate Taylora Kitsche, by lépe zapadl do klubu bukanýrů ve filmu Irréversible, kde by mu za trest za jeho neherectví hasičákem rozkřápla ciferník Monica Bellucci. Alespoň by tvůrci viděli, jak má vypadat kočka ve filmu. Zde ji ztvárňuje Brooklyn Decker – syntetická bárbína evidentně ze Silicon Valley, která má v sobě asi tolik sex appealu jako teplá okurka v Big Macu. V každém soudobém akčním trháku nezbytnou drsnou vojačku (jak by řekl Dan Landa: zelenou krávu) v tomto filmu hraje další lákadlo, prý slavná a populární Rihanna, což stejně nevím, kdo je.

Všechny dvě herečky zřejmě ze společného prkýnka ve filmařské maringotce chytily nějaký zánět dolních cest píchacích, takže milí obšourníci nečekejte ani žádnou erotickou scénu, která by ten velkolepý předražený průšvih snad mohla zachránit.

Z ojedinělých výraznějších momentů vybírám:

1) Vzteklé motorové jojo, které ohnivě žhne jako přední kolo Ghost Ridera a dokáže za půl minuty rozcupovat torpédoborec na tři půlky. Z nějakého záhadného humánního důvodu (rozšmelcování dítěte by v US-filmu neprošlo) však vynechá desetiletého baseballistu, se kterým se ocitne tváří v tvář. Respektive tváří v rotující kusadla ukovaná z lawrencia. Jeho operační systém Windows 3.11 mu po 20 sekundách dramatického rozhodování správně vyhodnotí klučinu jako neškodného a tak jojo zařadí jedničku, efektně zahrabe na místě a zmizí v dáli.

2) Parta veteránů z války severu proti jihu, teď už konečně na penzi. Tito geronto-mariňáci dokáží během pár minut proměnit 70leté neprovozuschopné plovoucí muzeum U.S.S. Missouri v plně funkční analogový postrach emzáků, se kterými silou páry, střelné bavlny a driftem na kotvě, třeskutě zatočí.
Tato speciální jednotka Důchod Force nastupuje na scénu v obligátně zpomalené V-formaci za vřeštění kapely AC/DC, což byl pro mě nejsilnější moment filmu. Zřítil jsem se z gauče a v hysterickém chechtotu si předními zuby prokousal plovoucí podlahu tak, že z ní vytekla voda a už plovoucí není.

3) Když se zdánlivě mrtvému ufounovi (ne)čekaně otevřelo ještěrčí oko, vyděsilo mě to tak, že jsem si musel na uklidnění dát další wasabi Pringles pod jazyk. Jinému z těch vesmírných šlaků tam rozmlátí ježatou hubu beznohý černoch s hůlkou, který je se svými kyberprotézami kapitola sama o sobě.
Na své si vůbec přijdou příznivci transformerů u záběrů bitevních lodí mimozemšťanů, které sice neumí létat, zato překvapivě pěkně skáčí žabky po hladině Pacifiku. Také sami marťani z planety G překypují rozkládacími serepetičkami i rotujícími a hrůzně zvonícími zbraněmi. Z každého místa na jejich skafandru vylézají nože Victorinox s nejméně osmdesáti funkcemi.
Trochu mi vrtala hlavou záhadná logika mimozemské ergonomie, když jsem se u designu helmy snažil rozluštit smysl mohutné traverzy umístěné přesně mezi očima aliena. Později mi došlo, že je to proto, aby téměř neviděli a tím férově zmenšili handicap zaostalejších pozemšťanů v existenčním souboji na život a na smích.

Režisér Peter Berg v dětství utrpěl vážné poranění hlavy, když mu na ni z police spadl dřevěný kačer. Později si šukáním sestřiček v nemocnici Chicago Hope z mozku vyjebal i ty poslední funkční neurony a protože se tak stalo v Americe – Zemi svobod, tak neskončil v Mental Hospital, ale jeho duševní retardaci zužitkoval Hollywood a výsledkem je tato BitevníSrač*a.

A protože pupkáč Steven už na amerických válečných lodích lámat ruce, házet sekáčky na led a vyhazovat mikrovlnky do vzduchu snad nebude, tak už není třeba zabít Seagala, ale nyní „Je třeba zabít Berga!“.