Že já si poslední dobou vybírám k recenzování právě takové US-dojáky (čti: novodobé hrdinské eposy)! Ono to bude asi tím, že zrovna o nich se potom tak pěkně píše. Nuže tedy: Lecgou, zatočit s terorists!

Pokud máte pod postelí zbytečných 20 kilo semtexu a chcete si z Amíků trochu vystřelit (lépe řečeno vybuchnout), tak tady je návod, jak zaútočit na nejstřeženější budovu světa:

Plastelínu vložte do ruksaku, oblečte si pracovní kombinézu s nápisem Terorismus a jiné úklidové služby a vydejte se nejprve do Kapitolu. Z hlavní chodby odbočte vpravo do nezamčených dveří Údržby. Přeházejte semtínskou modelínu na úklidový vozík, přihoďte pikslu Jaru a ruličku hajzlpapíru, abyste nebyli podezřelí a tlačte. Cestou vás už jen potká jediný typicky americky bodrý polda Johnny Panděro a zeptá se vás: Kampak kamaráde? Vy odpovíte: Šéf mě sem poslal. A je to. Pak už vozík jen dotlačíte pod kopuli do středu hlavního Dómu neboli Rotundy Kapitolu. Vozík zanechte na slavné dlaždičce, na kterou chodí onanovat i spisovatel Dan Brown, zdrhněte a odpalte.

Až vyvoláte paniku a zaktivujete všechny bezpečnostní složky USA od Rychlé roty až po CIA, tak sedněte na kolo a přesuňte se do Bílého domu. Tam si kupte lístek a vydejte se s šaškujícím průvodcem Donniem na prohlídku. Trhněte se od výpravy a prolezte si každý z 35 hajzlíků, tajné Kennedyho šmajchlkabinety a Clintonovy blowjob-kabinety. Přitom střílejte na všechny strany z Rambo-samopalů, které požívají jednu jedinou kulku, jež se po vypálení a průletu záporákovým srdcem jako bumerang automaticky sama vrací do vaší nábojové komory a vy tak můžete střílet donekonečna, aniž byste museli měnit zásobníky.

Pak v Oválné pracovně seškrábejte ze spodní strany psacího stolu nudle a holuby, které tam ze svých nosů odkládají už celé generace amerických prezidentů a uplácejte si z nich pochodeň. Tou zapalte Obamovu postel s nebesy a rozfoukejte, aby se požár pěkně rozšířil.

Na stěně v reprezentačních prostorách tam mají slavný vkusný obrázek Požár Bílého domu léta Páně 1814 od Petra Urbana, takže oni už budou vědět, jak to má vypadat a s hašením už si poradí sami. Vy už můžete jen sami v klidu pobíhat po slavném trávníku okolo kašny, kam si obvykle sedá prezidentská helikoptéra a nerušeně si dělat fotky svého pyromanského díla.

Papundeklových tanků, digitálních ponorek a vystřihovacích stíhaček z Ábíčka se nebojte, ty vás moc neohrozí. Buď střílejí zásadně vedle, anebo mají střílet zakázáno. Jinak to v USA kvůli dramatičnosti ani nechodí.

Ještě byste mohli zkusit propotit pár košil v Pentagonu a získat odpalovací kódy jaderných raket, ale to byste si museli pořídit nejnovější model ajFounu s příslušnou aplikací. To už se ale rozhodněte sami, jestli vám to za tu srandu stojí.

Jednu záhadu, která mě stála mnoho bezesných nocí a odkopaných dek, se mi ale konečně podařilo rozlousknout! Už vím, čím se v amerických filmech hasí požáry z automatických sprinklerů. Není to voda, milánkové, to jste vedle jak ta modřín!

V Ameristánu se hasí  p a t o s e m ! Ano, patos v tomto filmu ze stropních sprch už jen necáká, on z nich chlejstá rovnou po kýblech! Ale klobouk dolů, jako hasivo na podpálenou émerickou národní hrdost a vlastnectví je neobyčejně účinný a nenahraditelný.

Americký prezident, zde v podání Barackova klonu Jamieho Liššáka , je opět velký klaďák v dokonalém obleku od Viktorčina Sekretu a basketbalových botaskách. Podle halyvůdské šablony to musí být správný zlozadek (anglicky: badass), nesmí se bát ušpinit, skákat po střechách jedoucích výtahů, ač samozřejmě pacifista střílet hajzlíky, a kamarádit s lůzry, autsajdry a malými drzými spratky.

Ovšem, co je skutečným pokrokem v americké nacionálně-patriotické klišokinematografii, jsou rapidně se snižující nároky na hlavního hrdinu – zachránce Spojených Států Hamburgerových a potažmo celého světa. Zatímco v dřívějším Rolandovu popkorňáku Den nezávislosti to byl věčně ožralý vesnický pilot práškovací Anduly, který se ve jménu svobody obětoval a vletěl s F/A-18 Hornetem obloženým poslední nukleární hlavicí přímo do prdele vetřelčího monstrtalíře, tak tady je hrdinkou teprve 11letá školačka!

Pokud chcete, aby vaše předpubertální Lojzička také zachránila svět před jadernou válkou, tak jí seberte plyškémona, založte jí blogísek s politickou tématikou, kupte jí fotomobil a pošlete ji nacvičovat mávání vlajkou do kroužku mažoretek. To je taková zmenšená americká napodobenina naší Spartakiády.

…Potom už se jen, moji milí Američané, děj vůle bóží a Bůh žehnej burákovému máslu!

A pokud vás zajímá, co znamená kódové označení bezpečnostních složek „Prezident chce udělat TAMTO…!“, tak si hezky celý film zkoukněte sami!

Pak se už jen společně těšme, co nám ten říšský přivandrovalec Roland po příští Merkeljugend párty zase natočí…

Ještě jsem hledal fotku z nejhlubšího dna na této planetě (Mariánský příkop: -10.994m), ale nenašel, neb snad žádný jiný režisér ještě nikdy neklesl tak hluboko (James Cameron pouze -10.898m). Věřím, že se to jako prvnímu podaří právě jeho kolegovi Zdeňku Troškovi a příště nám odtamtud předvede zase nějaké ty své „zednářské“ obrázky ze dna.

Máma mi dává pusu na čelo, zhasíná a s přáním dobré noci odchází z dětského pokojíčku. Sotva za ní zapadnou dveře, začíná mé vlastní dobrodružství se Čtyřlístkem. Povyšuji postel na trosečnický vor, peřinu na plachtu, s Myšpulínem navigujeme, s Bobíkem chytáme ryby, pak chytáme Pinďu, který spadl do vody a Fifince cákáme na obličej. Ne, nelekejte se – žádný bukkake, tehdy ještě nevinně pouze fiktivní mořskou vodu.

Tak takhle jsem si hrával, když mi bylo osm a nechtělo se mi ještě spát. Čtyřlístek mě vychoval stejně důležitou měrou jako rodiče a byl vůbec prvním komiksem, který mě později ovlivnil v mé vlastní komiksové tvorbě. Nedám na něj dopustit a kdo v téhle zemi řekne, že ho nezná, tak kecá.

Vzpomínám, jak ho stará paní trafikantka mamince pro mě schovávala a když jí náhodou nepřišel, běhával jsem se svěřenými sedmi korunami po všech tabácích a stáncích ve městě, v sobotu jsem i vstával na pátou, abych byl v trafice první a vůbec dělal vše, abych odvrátil katastrofu v podobě chybějícího dílu. Jednou jsem i vyměnil svůj stometrový řetěz céček o více barvách, než má displej iPadu, za asi padesát hodně starých a vzácných čísel Čtyřlístku.

Po několika filmařských pokusech Ivana Renče v devadesátých letech, jsem byl tedy extrémně zvědav, jak dopadne první regulérní čtyřlístkovský film. Podle mě dopadl dobře. Což neznamená za tři. Recenze to nebude lehká, je to pro mě vyloženě srdeční záležitost. Alespoň si tedy otestuji, jestli dokáži zaujmout objektivní nadhled. Nuže, vzhůru do Třeskoprsk!

Otevírám krevetkové Mixle v Pixle (čti: Pringles) a hltám první pohyby mých dětských hrdinů. Trochu nezvyk, když je pamatujete jen nehybné. Každopádně animace je příjemná, Pinďovi se neustále kymácí uši, pohyby jsou velmi přirozené a přitom lehce komediální. Ideální.

Veliké plus náleží zachované kreslené 2D předloze výtvarníka Jaroslava Němečka doplněné jen o lehké stínování k oživení prostoru. Žádné předvádění se, co všechno bylo lze vyždímat z nejnadupanějšího CGI softu a renderovacího železa, žádní 8D plastičtí, dokonale texturovaní Disneyplyšáci s mimikou a výrazivem, před kterým by gumový ksicht Jim Carrey ve vrátnici Holyvůdu studem roztrhal píchačku, vzal provaz a šel se zastřelit do rybníka.

Čtyřlístkovský domeček s garáží, zahrádka a krajinka s hradem jsou perfektní, ale k úplnému štěstí mi tam chybí rybník Blaťák (čti: Mácháč). Jakožto rodák od Máchova jezera jsem v létě jezdíval každý den na kole, koupat se na Blaťák právě do Třeskoprsk (čti: do Doks) a okolo chalupy Jaroslava Němečka na hrad Bezzub (čti: Bezděz).

Až na drobné chybičky se světlem, s vykreslováním kontur, v duplikování a pohybech komparsu, či nepřirozeně liduprázdné ulice soudobé Prahy jinak studio Alkay Animation Prague zaslouží pochvalu. Všechny ty serepetičky u Čtyřlístku doma, na policích v obchodech, alchymistických dílnách, cihelně nebo služebně, na mě působily děsně hřejivým a domáckým dojmem. Musel jsem film zastavovat, abych si všechno prohlédl. Skutečná umělecká díla Arcimbolda nebo architektura Pražského hradu a Malé Strany už jen propracovanost detailů podtrhují. Potlesk!

Co se vám pane Němečku ale trochu vymklo z pastelek, je bájný griffon – lev křížený s ptákem. Ztvárnit pořádnou kreaturu, vyžaduje nějaký silnější model, to mi povídejte! Obejděte si Blaťák od východního břehu – tam rostla vždycky ta nejlepší tráva. Tenhle váš lvopták totiž vypadá spíš jako nějaký vyžraný prasodlak s čírem a montážní pěnou kolem krku.

Hudba Ondřeje Soukupa včetně chytlavé titulní písničky je očekávaně kvalitní a americkým animákům by směle natrhla tričko. Fyzikální modely realistické. Zvuky a ruchy prvotřídní.

Scénář je celkem obstojný, byť občas mírně zmatečný. Obsahově a výchovně je to ovšem na jedničku. Reálné postavy, objekty, díla a historická fakta českých dějin jsou dětem servírována zábavnou a lehce stravitelnou cestou a z toho by měl Jenda Komenských jistě radost – Škola hrou!

Co se týče namluvení postaviček plejádou známých herců – jedním slovem super. V dabingu jsme pořád špička. Vyniká především Postráneckého Rudolf II., Javorského Chocholoušek, Zimozel hlasového ekvilibristy Jana Přeučila a magistr Kelley v podání animákového guru Jiřího Lábuse.

Brzobohatého Pinďa je ok, hlas pana Trojana se k profesoru Myšpulínovi také hodí, ale na Bobíka Bohdana Tůmy jsem si za celý film nezvykl. Spíše by mi pro vypaseného siláka seděl nějaký hlubší baryton. Ale to nejlepší na konec: Fifinky hlas propůjčený Terezou Bebarovou je sympaticky holčičí, zvonivý, možná až trochu moc dospělácký, ale hlavně úžasně sexy! Scéna, kdy Fifi flirtuje sama s Rudlou v kuchyni a laškovně se chichotá, mi fakt opotila čelo.

Ne, opravdu nejsem žádný fifimrd a bílá kreslená čuba mě opravdu nerajcuje. Jen chci říct, že kdyby Tereza Bebarová stejným sexy hlasem vrněla pode mnou, tak bych nebyl proti.
(Moment, vždyť já vůbec nevím, jak paní nebo slečna Bebarová vypadá! Musím si ji vygůglit ……………………………. ale jó, tý bych konektor do zdířky klidně zastrčil.)

Tolik diskutovaný Product Placement je kapitola sama o sobě. Sepsuli ho přede mnou už asi všichni a tak se na to můžu zvesela vyprdnout. Ostatně nechápu, jak někdo dokáže vést tak zarputilou svatou válku proti kdejaké hovadině, která vlastně za tolik kydů ani nestojí. Těch pár vteřin přežiju a koukám dál. Nechápu, proč by mě to mělo rozhodit a ovlivnit zážitek z filmu natolik, že ho v kritice rozcupuju jako celek na hadry a pošlu do popelnice. Bez ohledu na scénář, animaci, hudbu, dabing a další kladné atributy díla.

Ano i takové kritiky a názory jsem už zahlédl. Čím tito chudáci džihádisté asi trpí? Zřejmě mají při čůrání do pisoáru komplex z Pinďova jména, či co… Souhlas, PP je tam místy trapně vnucený a cpát ho do hlavy už i dětem je opravdu trochu ouvr. Ale co – taková už je doba, s tím nic nenaděláme. Bez peněz sponzorů by totiž leckteré dílo ani světlo světa nespatřilo. Samozřejmě by ale autoři měli mít cit a dílo tím neprznit. Snad si umělecká část štábu příště na tu marketingovou více dupne a prosadí si, že takhle nejapně to tam nenakreslím (nenapíšu, nenamluvím atd.).

Ostatně třeba takový Pribináček je ve filmech již ostříleným matadorem. Vzpomeňme na Ať žijí duchové! Zajímavé je, že tehdy tam jeho placement nikomu nevadil. Naopak, nesmrtelná reklamní písnička Pramenu zdraví z Posázaví je dnes již legendou. Pročež tenhle kindrser, po kterém děti pěkně kakají, může vzrušit možná tak Justina Biebera, mně je však naprosto ukradený a nevadí mi tam.

Takže si rozbaluji další Chupa Chups, rychlým špuntem ze šampíčka Robby Bubble sestřeluji myš, která mi prošla zdí a jedeme dál…

Otravný věčně kdákající kohout, kterého tam pořád jenom fackují, mlátí a rozplácávají po zdi, mě piss-offoval od začátku do konce. Co naděláme, holt je to hlavně pro kindroše a tyhle blbosti do dětských animáků patřily odjakživa.

Co mi ale vyrazilo lízátko z huby, byl výskyt skutečně humorného mikrogagu na bázi satiry! To jsem v díle pro děti vážně nečekal! Nebudu tu spoilerovat, ale schválně si počkejte okolo padesáté minuty filmu na manévr, který na třeskoprském náměstí předvede policie, když jede zatknout císaře Rudolfa! Nečekané a boží! Opravdu s chutí jsem si zaROFLoval! A to ještě není konec. Opět neočekávaný manévr číslo 2, kdy odvážejí již zatknutého Rudlu na služebnu, mi rozpáral hubu nadobro! Monty Python hadr!

Zřízenci z blázince jsou jasní Chocholouškovi cvokolapové Holna, Molota, neboli Arnošt s Arnoštem. Jestli to byl záměr je takhle nenápadně zparodovat, pak vyloženě tleskám. Narážky ve filmech na jiné filmy mám moc rád. Ješito, Ješito, už to máš ušito! Ale možná se mi jen zdáli. Každopádně v nich ale toho Hlinomaze s Husákem prostě vidím; co vy?

Další třešničky na dortu: Zlata si ve zlatnictví střihla Střibrnou, klávesnice vytlačená na tváři Myšpulína, který usnul u počítače, skutečně zlatostříbrný nos Tychona Brahe, svíčková šalše, desítka Blaťák – jednička mezi pivy, strážníkova hláška „Policajt musí bejt chytrej!“ a další vtipné detaily.

Do budoucna chovám naději, že další díl bude více pro kluky. Postrádám více Myšpulínových vehiklů a vynálezů, parních počítačů, robotických rukou, ozubených koleček a transmisí – na těch jsem vždycky ujížděl.

Moje závěrečné hodnocení je veskrze kladné a dávám filmu 8 švestek z deseti jablek. Návrat do dětských let se podařil a já si to užil. Děkuji Čtyřlístku!