Krátká úvaha o zvláštnosti naší mateřštiny
V češtině používáme dvojitou i vícenásobnou negaci a přesto nemáme v komunikaci chaos. Pokud bychom uvažovali logicky, že sudý počet záporů ve větě by se měl vyrušit a dát větě kladný význam, pak by to bylo v pořádku.
Ale ono tomu tak není.
Řekneme napíklad „Nevím nic“, ale de facto tím myslíme „Vím nic“. Vyřčením věta dostává opačný význam „Něco vím“.
Angličan by to z hlediska logiky řekl správně „I know nothing“. Tu naši variantu chápe jako nesmysl a má vlastně pravdu (Pomineme-li drobnost, že některá lokální nespisovná angličtina zná vícenásobný zápor také, obecně je v ní ovšem nepoužívaný).
To, že si Češi navzdory logice přesto bez problému rozumí, může mít dva důvody:
1) Buď jsme se při komunikaci naučili ignorovat smysl vyřčeného a spoléhat jen na intuici (když jsme v hospodách všichni v lihu a stejně nerozumíme, co kdo mumlá…)
anebo
2) Jsme prostě inteligentnější, cvičíme-li si dobrovolně mozky a aniž bychom ztráceli nit, záměrně si stěžujeme komunikaci těmito logickými rébusy.
Takový Angličan učící se česky, totiž kupříkladu při větě: „Nikdo nikde nic neslyšel a neviděl, a nikdo nikdy nikomu nic neřekne.“, bere provaz a svižným krokem odchází k lesu… 😉
to: jirka
„We dont need no education“ .. ale znamená: „nepotřebujeme být bez vzdělání“ .. zde se „no education“ opravdu myslí jako přímo „bez vzdělání“ Je o tom i celý smysl té písničky. Není to tedy dvojí zápor v syntaktickém smyslu slova.. ale taky jsem nad tím dlouho dumal :o)
vzdělá ni je niť, šaty jsou oblečení, ale známí dají dobrý flek
jak to onehdy řekl i Bob Marley „Nedostalo se mi vzdělání, mám inspiraci. Kdybych se vzdělával, pravděpodobně bych se zbláznil“…
„We don’t need no education“ 🙂