Nezavání iniciativa HATE FREE (tedy „bez nenávisti“) snahou potírat lidskou přirozenost? Nejde jen o další z prapodivných sluníčkových demagogií?
Nenávist, jako jedna z negativních emocí člověka, k němu prostě neodmyslitelně patří. Ať chceme, nebo ne.
Příroda moc dobře ví, proč ji lidskému tvoru dala do vínku.
Nenávist má i řadu užitečných funkcí. Namátkou třeba aktivaci obranyschopnosti a zdravého naštvání v případě, kdy je třeba postavit se křivdě nebo útlaku. Bez ní by pak slabí nebo mírumilovnější často neměli šanci odolávat silnějším nebo agresivnějším.
Usilovat o to, aby člověk projevoval pouze pozitivní emoce, je bláhová utopie a ošidné nabourávání rovnováhy. Je to stejně pochybné, jako kdyby se někdo snažil z našeho života odstranit třeba smutek nebo vztek. V takovém světě by pak například lidé na pohřbu měli jásat a dovádět? Vrah by byl pozůstalými objímán a líbán? To jako vážně?
Svět bez nenávisti se sice jeví jako šlechetná myšlenka, ale doufat v něj může jen naivní snílek, který se nedokáže sžít s realitou. Dobro nemůže existovat bez zla. Vždyť i láska by bez nenávisti neměla tu správnou sílu.
Mimochodem, ono slovo „nenávist“ použité iniciativou HATE FREE, je docela přestřelené a má nám hlavně zahrát na city. Až na hrstku opravdu nenávidících ultranacionalistů a radikálů, skutečnou nenávist drtivá většina lidí nepociťuje. Množící se příživníky či problematické cizince ve své zemi prostě jen „nevidí zrovna rádi“. Na tom opět není nic zvláštního a nelogického. Jde o projev běžného instinktu – chránit své území.
Snažit se tedy usměrňovat lidskou přirozenost nejspíše nebude příliš smysluplné a efektivní. Moudřejší by možná bylo, přestat malovat růžovou barvou, pochlapit se a najít odvahu žít nejen s láskou, ale i tou nenávistí.
Jeden komentář