Sbalil jsem dívku. Nějaká Běta Srklá. Abych ji oslnil, sbalil jsem ještě ruksak. A také kánoi, dvě pádla, tři kila a vzal ji na vodu. Elektrické piáno jsem nebral, neboť blbý nejsem. Prolezl jsem totiž chytře celou loď předem a žádná zásuvka v ní nebyla.
Vodáckého průvodce jsem přečetl kompletně celého včetně účtenky. Jsa náležitě připraven, zkušeně jsem vyrazil. Posadil jsem slečnu na háčka a džentlmensky jí nabídl, ať se v klidu opaluje, že chvíli popádluju sám. Když jsem opsal asi dvacátou kružnici, došlo mi, že lépe bude pádlo přehazovat a pádlovat střídavě po obou stranách. Rázem to šlo a vyplul jsem krásně rovně.
Po dvou hodinách dřiny jsem zjistil, že řeka teče opačným směrem. Přítelkyně prohodila něco o idiotech, ale zrovna v tu chvíli proti nám nikdo neplul, tak nevím, koho tím myslela.
Přišly první peřeje. Srklou jsem vysadil s varováním, že je to nebezpečné a tudíž pro mne jak stvořené. Jmenovalo se to tam Stvořidla. Neohroženě jsem vyrazil. Pak nastal nečekaný obrat. A to doslova. Celý úsek jsem projel hlavou dolů. Odhlavičkoval jsem pár balvanů jak Honza Koller, spolkl dvě žáby a zapil je galonem vody.
Hřálo mě však, že jsem nepochybně skrytý talent, neb už skoro umím eskymácký obrat. Pravda, zatím jen první půlku, ale zbytek už bude pro člověka s vrozeným nadáním prkotina.
V recepci přilehlého kempu přítelkyně vypůjčila sešívačku a sešila mi hlavu. Dal jsem si vodáckou přezdívku Franknštajn, pokřtil se pár kelímky piva a nezapomněl ani na loď. Svolal jsem celý kemp a slavnostně mrštil o její bok lahvovou Plzní. Za půl dne jsem měl díru spravenou a mohli jsme opět nastoupit.
Výpary z lepidla, pivo a horké polední slunce mi lehce přeprogramovaly stabilizační software, takže jsem kánoi napoprvé netrefil ideálně. Ujela mi noha po nějakém slimejšovi a zajel jsem pod loď, zatímco moje zuby se zahryzly do její obruby.
Vzpomínáte, když ve škole učitelka v zápalu marného boje s našimi tupými mozky rozmáchle zavadila nehtem o tabuli? Tak přesně takový skřípot, při kterém tehdy holky pištěly odporem a kluci měli radost, jak je to boží zvuk, vydal můj chrup, když pronikal laminátem plavidla.
Vypáčil jsem řezáky z lodi a kamenem si je natloukl zpět do dásní. Zkusil jsem to znovu. Vložil jsem jednu nohu do kánoe a na druhé se zhoupnul. Ta mrcha loď zase poodskočila, až jsem vysekl elegantní roznožku jak Vlastimil Harafena v tom Labutím jezeře.
Rozkrokem jsem dosedl na mou oblíbenou hranu. Neplánovaně ze mě vyklouzlo kviknutí, jak praseti na nové koryto a plánovaně jsem zachoval nenucený úsměv frajera, který to má plně pod kontrolou. Na přítelkyni to zjevně udělalo dojem, protože vytáhla foťák, aby si svého „chlapáka“ zvěčnila v boji s živlem.
Pak mě to trklo. Jako každý zkušený vodák mám přeci i já načteno z průvodce, že do kánoe se nastupuje proti proudu. Musel jsem se shovívavě uchechtnout nad vlastní zapomnětlivostí. Teď už to půjde jako po drátkách.
Otočil jsem kánoi do protiproudu, nakročil a zkušeně se švihácky odrazil jak Belmondo do kabrioletu. Zrádný podemletý břeh však byl jiného názoru a povolil. Kecnul jsem si zadkem do bláta a vymrštěnou nohou odkopl kánoi od břehu. Zatímco přítelkyně opět vesele pádlovala zpět, já rozkročen, střídavým svíráním půlek vytlačoval přebytečnou mazlavou hnědku ze zadeční škvíry. Přítelkyně přirazila a prohlásila, že vypadám, jako bych se pos*al.
Pokud jste také blb vodní, pivem chlazený a věříte tomu, že na vás si ňáká gravitace a rozklad sil na páce nepřijdou, tak vás můžu ubezpečit: FYZIKÁLNÍ ZÁKONY NEVOČŮRÁŠ! A tak zatímco moje partnerka cedila skrz zaťaté zuby pochvaly typu „Ježiši, co já to mám za KRETÉNA?!“, tak partička čundráků pochlastávajících na břehu, už se nemohla ani nadechnout, jak se lámala v pase smíchy!
Rozhodl jsem se, jít na to hlavou. Spočítal jsem si, že jedna noha na pevnině a druhá na vratkém plavidle nebudou dělat dobrotu. Chce to, dostat se do lodi oběma nohama najednou. Skákat do ní s rozběhem ze břehu nebudu, nejsem pako. To dá rozum. Zkombinuji to s radou vodáckého průvodce, který doporučil zablokovat loď proti poodjetí zapíchnutím pádla za ní a opřením se o něj. Chytré. Provedl jsem tak a mrštně odlepil nohy od pevniny.
Nečekaně a záludně však zafungoval efekt skoku o tyči. To mě zaskočilo. Jako Sergej Bubka jsem se plavně přenesl táhlým obloukem vysoko nad kánoí a dopadl asi dva metry za ni do hluboké bahnité tůně. Vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v širá kola, v rákosí luplo, ve vrbě hrklo a bylo ticho.
Přítelkyně byla nesmírně šťastná, když se voda opět rozestoupila a vykoukla Rákosníčkova usmívající se hlava, naplněná až po uši jakýmsi vodním špenátem. Vyprskl jsem to zelené svinstvo a bohužel půlku na ni. Ona mi však přesto láskyplně podávala ruku a tak jsem se jí chopil. Že je v ní však její osobní paralyzér, jsem si uvědomil až poté, co vodou znásobený výboj vyřadil na několik vteřin mou krevní pumpu z provozu.
Rozhodl jsem se přítelkyni potrestat a natruc dělat chvíli mrtvého s tím, že po dostatečně dlouhém trestu se vynořím a vtipně rozhoupu kánoi na znamení, že je vše velkoryse odpuštěno, že je to jako zas dobrý.
Záměr mi vyšel pouze částečně, neboť vinou dezorientace po elektrošoku jsem se ocitl asi o dvacet metrů dál po proudu, pod úplně cizí kánoí. To jsem ovšem netušil. S posledními doušky dechu jsem rozverně zacloumal kánoí a s osvobozujícím výdechem se rozzářeně vynořil.
Vzápětí jsem dostal od neznámého brunátného pořízka takovou prdu pádlem do čela, až mi zuby cvakly jízdenku zpátky do hlubin. Byl jsem opět zanořen.
Nevzdal jsem to a udělal mohutné tempo ke spásné hladině. Sám jsem byl překvapen, jak letím rychle. Způsobil to rybářský háček, zaseknutý do pravé dírky mého nosu rybářem, který tam měl políčeno na štiku. Navíjel tak mocně, až mi natrhnul kůži za ušima. Zřejmě to silně připomínalo žábry, neboť dodnes figuruji v rybářských ročenkách jako úlovek sezóny: Štika Ploskohlavá – 182 centimetrů. Plochou lebeň mi totiž vymodelovala ta rána pádlem.
Také se málo ví, že jsem byl vlastně prvním pírsingářem v Čechách. Zatímco mi rybář lepil na nos záplatu na duše jízdních kol a šicích strojů a vytahoval z nosních dutin žížalu, rozhodl jsem se. Příští rok pokořím řeku znovu, tentokráte však na kajaku. Neboť jsem geniálně vymyslel, že do něj mohu nasednout už na břehu a do vody se odšprtat rukama.
Tato Diwousova prvotina byla Nakladatelstvím spisovatelky Věry Noskové nominována do literární soutěže, ve které vyhrála a poté byla vydána v papírové knížce Drž hubu a pádluj!
Více na:
Perfektny članok, už dlho som sa tak nezasmiala 😀
Fakt super 😀 velmi vtipne :)))
DíkyVýborný… jsem se opravdu zasmála 🙂 Navíc mi to něco připomíná !!! Díky
Hluboce smekám, takhle jsem se nenachechtal už děsně dlouho 🙂
superSkvely pribeh, pripominal mi povidky simka a grossmanna, opravdu jsem se od srdce zasmal 🙂
Bomba!!!!Piš dál,jsi skvělej!!! Vzkaz pro "x4"-Tak to nečti,DEMENTE!!!
Básne s voľným veršom chodím čítať k Stanislavovi Háberovi http://www.milujempanip.wz.cz/ a príbehy zo života sem ku Tebe, oboje je pre mňa ako lahodné pohladenie po duši. Ďakujem za úsmevy a smiech, ktoré Tvoje príbehy vyvolávajú. Pri hneve sa vraj napína na tvári oveľa viac svalov ako pri smiechu a smiech je liekom pre každého človeka. Nuž, si liečiteľ akých je stále málo. Píš ďalej, žiadna téma zo života ti nie je cudzia a to je moc fajn. Cezmín
P.S.
Neviem rpečo, ale pri čítaní som si predstavovala ako hlavného hrdinu Tvojho príbehu herca L.Funesa…smiech sa zdvojnásoboval… a je mi príma, môžem pokračovať v práci.
Fandím Ti a už budem aj písať do fóra, čo som nerobila. Ahojky!
Já pláču a můj syn, kterému jsem se pokoušela to předčítat řve smíchy taky :-))))
Krásný příběh!Ahoj je to moc inspirující příběh, který chci prožít! Snad ta naše voda nevyschne a budem mít štěstí na počasí.
Bože, to je neskutečná sranda, úplnej masakr bránice :o))))))))) díky za skvělou zábavu!
SuperMoc jsem se pobavil a všichni co to četli po mě taky!!!
Tak na vodu nepojedu!Asi bych dopadl jako ty 🙂 Hezké, díky.
Tak to je pecka!!!Jako bývalá vodačka jsem vše s hlavním hrdinou velice procítěně prožívala.
Teda, to si tady na blogu budu dávkovat pozvolna. Je noc, děti spí, tak bych je tím hlasitým chechotem nerada probudila…
A jestli budu zítra hodná, tak si za odměnu přečtu další povídku… :-)))
SUPER, takhle jsem se dlouho nezasmál.
vodákJakožto vodák jsem se zasmál a vzpomněl si na dnešní Stvořidla za 23 kubánců, kde jsme si užívali krásný vody na kajaku a kolem nás zoufale plavali "vodáci" na otevřených lodích, jejich bagáž, pádla, boty… 🙂
Neni to spatny. Inspirace S&G primo bije do oci. Vtipna amaterska povidka, rekl bych. Pokus se o vetsi konzistenci sveho vypravecskeho stylu a nesnaz se byt "ftipny" za kazdou cenu. Nektere forky jsou prilis krecovite, nez aby se jim dalo zasmat…
Dík za báječné vyprávění, taky jedu poprvé na vodu, takže si to nyní dovedu lépe představit. Tvoje barvité vyprávění mě dostalo, až má v očích slzy smíchu. Dík je to pěkné. ila
Bomba!…takhle jsem se dlouho nenasmál!
Díky moc!
mazec!!!!!!tak to se ti povedlo je to fakt mazec! Pár let jezdím vodu tak si to dokážu velice živě představit 😀 jen tak dál, smích prý prodlužuje život, po tomto článku tu budu hódně dlouho…
AHÓJ!
Pecka, zasmál jsem se, du projít tvůj webík, jestli toho tu bude víc, našel jsem to úplnou náhodou!:) hláška: zuby mi cvakly jízdenku zpátky do hlubin jsem nemohl rozdýchat smíchy..:)) pecka!:)
lolprijemne spestrenie inak nudneho pracovneho popoludnia.. dakujem! trochu mi to pripomina moju maturitnu slohovu pracu… profka tak isto vravela ze sa skoro pocurala ^_^
mazecS tebou bych fakt chtěla vyrazit na vodu letos jedem Otava Vltava nechceš se přidat to by byl docela mazec si myslim
Smích a pláč jsou prý krajní projevy lidského rozpoložení. Buď může nastat jeden extrém a nebo druhý. Jak je teda možné plakat smíchy to nechápu. Každopádně tenhle človíček to dokáže způsobit. Děkuji za to! 🙂
Sorry,ale není to vtipný. Kopie Šimka a Grosmanna a ještě něčeho dalšího. Nic nového pod sluncem. Okatě chtěný a vynucený humor.
beremBrouku článek je hodně dobrý. v červenci valíme na Sázavu. Tak můžeš ty Stvořidla dát s námi. Dick senior
😀Aneb jak se rychle a bezbolestně zabít smíchem 😀 Skvělý
Parádní „Šimek a Grossman“ styl, ten ja tůze rád. Smál jsem se od začátku až do konce, určitě piš dál.
Naprosto pompézní! Jasné místo v rss!
To je prostě moooc!!To jsem nečekal, člověk si klikne na nominaci na emag.cz a je přenesen do půl hodiny mučenlivého smíchu 😀 Tak piš dál pane, mooc dobrý
jo jotak to znam jo jo :oD dokazu si predstavit uplne zive
Do léta mi bude hej:D už se těšim 😀 tak se měj fajně kormidelníku 😀
:D:D:D paráda 😀 jelikož sem již několikrát byla na vodě, tak si to všecko umim představit v pestrejch barvách 😀 sqělej příběh 😀
Čoooveče jak ty to děláš že jsem smíchem nemohla dobrych 20 minut mluvit???:-D
😀HUSTY sem malem spad za zidle:D
Neda se to cist. Pres slzy v ocich mam vsechny ty pismenka rozmazany 🙂 Ses super jen tak dal – moc ti fandim a obdivuju tvuj styl :)))))
Zupt!A deš do oblíbenejch!
Dobrý, máš talent. Ne na vodu, ale na psaní. Fakt dobrý.
Člověče, tak někdy zkus spojit vícero lidí („vor“) a přeběhnout po špičkách z jedné strany na druhou 😀
Ale při čtení jsem se královsky pobavil, za 1 😀
výborné!!
Štěpánko děkujeme ale předej pádlo Divnýmu broukovi.My chceme zase ZLATO z dalších olympiád!!! ;-)))
MazecTak to je fakt mazec,s Tebou by jsem chtěl jet na vodu…
takový počteníčko jsem nečetod vydání legendární vodácký bible . Proč bychom se netopili . Kdybys svolil , rád bych článek vystavil na mých stránkách .
Tak to je faaakt krasne poctenicko!!! Pis, pis, pis! A hlavne at mas lastndostatek inspirace :-)) vlastni…
Zkusim dedukci: nebylo to pivo nahodou KELT? 😉
Taky jsem tu jen nějak zabloudila… Článek se vážně povedl. Myslím, že tu nejsem naposledy 😉
co to je za zvejky ? se vubec neda cist
Ha ha !Re 2 nápodobně 🙂 přidávám do RSS čtečky
Uffff!!!Dneska jsem to tu objevil poprvé a zrovna jsem dočetl všechny příběhy. Brouku PIŠ DÁÁÁÁL!!! Takhle jsem se na internetu dlouho nenatlemil!!! :-)))))
tak totak to radší skus tu řeku proplavat